ROZHOVOR s vedoucím mužstva Markem Piskořem.

Přinášíme Vám rozhovor s vedoucím mužstva Markem Piskořem, který promluvil nejen o právě skončené sezóně, ale i například o věcech, které jsou potřeba udělat v den domácího zápasu.

První otázka bude velmi jednoduchá. Jak bys zhodnotil první sezónu v I.B třídě? Není 10. místo trochu zklamáním?

Nejprve odpovím na druhou část otázky. Na první sezónu v I.B třídě to pro mě osobně zklamání není. Při pohledu na celkovou tabulku skupiny C, si myslím, že jsme byli ve skupině s výkonově nejvyrovnanějšími týmy oproti dalším třem skupinám. Naše mužstvo Věřňovic získalo 37 bodů. Odstup od „horních pater“, dejme tomu od 3. místa je pouhých 7 bodů.  Jinak řečeno dva vyhrané zápasy a remíza. Z celkových 26 zápasů jsme prohráli jen 9 zápasů. Postupující Jablunkov prohrál 8 zápasů a týmy na 2.-9. místě prohrály i 10 zápasů. Při pohledu na zbývající tři skupiny I.B třídy dělí tým mezi 3. a 10. místem  21, 17 resp. 15 bodů. Prostě do prvního ročníku vyšší soutěže jsme vstoupili dobře, každý soupeř z nás musí mít respekt a obstáli jsme se ctí.

Sám jsi I.B třídu ve Věřňovicích hrával. Jak se soutěž za tu dobu změnila? Zůstaly některé týmy v soutěži?

Ano ve Věřňovicích jsem I.B třídu hrával. Je to již více jak 10 let. Něco je jiné, některé věci se nemění. Opravdu velkou změnu vidím ve stylu hry mužstva. Tak pohledný fotbal, jakým se nyní prezentujete, jsme určitě nehráli. Hrajete moderní, pro diváka atraktívní fotbal. Je vidět fotbalová technika, ať při pohybu hráčů s míčem, bez míče, výborná poziční hra a týmové pojetí nacvičených akcí. K tomu, že to tak je, přispívá více faktorů. Nedůležitější faktor je dle mého názoru trenér a skladba hráčů. Máme velmi zkušeného trenéra s přirozenou autoritou u hráčů. Tréninky jsou výborně připraveny a předzápasová příprava je na mnohem vyšší úrovni, než bývá obvyklé. Samostatnou kapitolou v rozdílnosti oproti minulosti je kvalita hracích ploch. A to pro samotné utkání nebo pro přípravu. Zimní příprava v nynějších podmínkách může probíhat na umělé trávě a ne na blátě nebo zmrzlém sněhu. Tímto získáváš mnohem více pro fotbalové dovednosti. Velkou škodou a pro mě nepochopitelnou záležitostí je ale přístup některých hráčů, že těchto možností nevyužijí tak, jak by mohli.  Pro nás byla neúčast na tréninku možná jen z důvodu pracovní směny, o místo v sestavě se bojovalo v přípravě i na tom sněhu nebo blátě. Ze současných soupeřů jsem hrával proti Smilovicím, Jablunkovu a Interu Petrovice.

Jaký byl podle Tebe nejlepší a nejhorší výkon našeho týmu v minulé sezóně?

Odpovím nejdříve na druhou část otázky. Zápas na Interu Petrovice a především první poločas mám stále před očima. Udělat v jednom zápase tolik individuálních chyb, to se snad nestane za celou sezónu. Hodně to ovlivnilo hru celého mužstva. Určitá změna k lepšímu nastala ve druhém poločase. Naštěstí bylo následující týden všechno jinak. Zápasy, které se mi líbily, byly právě se soupeři hrajícími podobný kombinační fotbal jako my, tedy s balónem po zemi s dobře načasovanou finální přihrávkou a střelou. Velmi se mi líbil zápas s Raškovicemi odehraný v jarní části na umělce ve Frýdku-Místku. Zmíním ještě jeden zápas a to úplně první odehraný v I.B třídě, na půdě Tošanovic. Tam „opravdový“ kolektiv zdravě "nasr***ch“ fotbalistů a realizačního týmu vyhrál nad všemi na hřišti i mimo hřiště.

Na jakém postu by podle tebe potřeboval tým posílit?

Zkusím to trochu jinak. Pokud budou na zápasech přítomni všichni a rozhodně také na tréninku, kde se nacvičují různé taktické herní činnosti, budeme silní v každém zápase. V průběhu sezóny utvořil trenér jednotlivé řady a obsadil jednotlivé posty. Rozhodně bych rád viděl více gólů v soupeřově brance. Takže útok.

Kterého hráče bys vybral jako klíčového a bez kterého by to skutečně nešlo?

Náš tým je složen z hráčů, kteří hrají výborně v defenzivě i ofenzivě. Myslím, že hodně důležité je podržet balón ve středu pole a hlavně tvořit hru.  Toto se určitě hodně daří, když po hřišti běhá Jurek (Jerzy Wojtas), Malda (Lukáš Malík) nebo Lukáš Górniok. Ale stejně, myslel bys na podzim, že když nebude Smitek (Jan Čerešňa), tak nic neuhrajem - uhráli jsme. Nebo obrana bez Rada (Radek Bryndza) bude lehce překonatelná  - taky se to zvládlo. I Čop (Martin Čopík) odchytá výborný zápas i když na lavičce za ten match zestárneme o trochu více. Chci tím říci, že si s tím trenér poradí.

Který ze soupeřů na tebe nejvíce v sezóně zapůsobil? A čím nebo jak?

Při zápasech mám vždy možnost nakouknout do zázemí soupeřů a povykládat s některými lidmi z vedení klubu. Velmi příjemný dojem jsem měl na hřišti Lučiny. Nehodnotím výkon rozhodčího, přítomni ví své. Opravdu nejlepší hřiště v soutěži, hezká tribuna, spousta fanoušků z malé obce.  Po zápase mohli losovat několik cen pro diváky za vstupenky. Předseda klubu si pochvaloval dobrou spolupráci s vedením obce.

Negativa – určitě Tošanovice , víme všichni proč!

Kvalitou hry – Raškovice, Jablunkov, Řepiště.

Popiš nám, jak vypadá tvůj domácí zápasový den? Co vše musíš zařídit a udělat? Není tajemství, že pro Věřňovický tým toho uděláš opravdu hodně, za to bychom Ti chtěli jako hráči poděkovat.

O starosti před domácím zápasem se dělíme s dalšími kolegy. To, co se všechno musí připravit, by jeden člověk nezvládl. Touto cestou jim děkuji za vzájemnou spolupráci a to především Kubasovi (Kamil Kubatko), Belovi (Lumír Grejták), a Romanovi Šimíčkovi. Můj domácí zápasový den začíná okolo 9. hodiny. Je potřeba vyzvednout v Lutyňské pekárně čerstvé pečivo pro občerstvení na zápas. Dopoledne pak lajnujeme hřiště. U nás chceme zvyšovat úroveň kvality hrací plochy, takže i ty lajny se dělají podle předem nataženého provazu. Jsou to věci, které trochu zdržují, ale chceme, abyste se vy hráči na našem hřišti cítili opravdu dobře. Dále se musí pověsit na branky sítě, očistit lavičky na tribuně, okolo hřiště a na střídačkách. Připravit místnost pro rozhodčí a další drobnosti. Většinou z hřiště odjíždíme ve 12 hodin. Pokud je začátek zápasu v 17 hodin, tak na hřiště přijíždím po 15. hodině. Připravíme světelnou tabuli, rohové praporky, nosítka, tabuli pro střídání, občerstvení pro hráče. Hodinu před výkopem přijíždějí rozhodčí, doladíme zápis pro utkání v počítači. V průběhu zápasu asistuju na střídačce. Po zápase uzavírám s rozhodčími zápis o utkání. Musí se uklidit světelná tabule, rohové praporky, sítě z branek, nosítka. Ale nestěžuju si, protože za těch asi dohromady 7 hodin strávených na hřišti máme za odměnu večer po zápasu pivko, když zavelí předseda, tak i dvě. Bez pochopení a tolerance v rodině by se to jen těžko dalo na této dobrovolné bázi dělat. Proto musím poděkovat i mé budoucí manželce, za trpělivost. S nadsázkou říká, že po probuzení ráno před zápasem mám v hlavě jen fotbal (člověče má fakt pravdu). A víš, proč to všechno dělám? Znáš to i Ty, to když před prvním hvizdem rozhodčího přijdeš na střídačku a plácneš si s hráči a trenérem a podíváš se kolem sebe a ……pak to teprve začne.